Tréninky ve Storvretě? Těžší jsem nezažil, nic se tu neodpouští, říká Langer

Elitní český florbalový útočník Filip Langer má za sebou první měsíce ve švédské Storvretě, tedy jednom z nejlepších florbalových klubů na světě. Jak se zabydlel a proč byly první týdny těžké? I o tom se rozpovídal v rozhovoru, který vznikl po vítězství s reprezentací na turnaji Euro Floorball Tour. Proti Švédsku, Finsku a Švýcarsku se Langer prosadil dohromady třikrát a výrazně tak pomohl k celkovému prvenství.

Máš za sebou úvodní část sezony ve Storvretě, vítězství s reprezentací na Euro Floorball Tour, tak jak zatím hodnotíš probíhající ročník? 



Úvod sezony začal hnedka pořádně zostra. Vracel jsem se po zranění a nebyl jsem ještě úplně stoprocentně fit. Každopádně jsme hned v úvodu sezony hráli dva extrémně náročné zápasy s finským Classicem v Poháru mistrů. Bylo cítit, že to dost skřípalo a všechno si potřebovalo sednout. 

Dvojzápas nám nakonec vyšel a postoupili jsme do dalšího kola. Zároveň jsme podávali poměrně stabilní výkony v lize i ve švédském poháru. Sice jsme nezvítězili proti Falunu a Växjö, což jsou top soupeři, ale i oni už v průběhu sezony zaváhali. To jen dokazuje, jak je švédská liga vyrovnaná. Celkově start klubové sezony hodnotím pozitivně, ale je spousta věcí, na kterých potřebujeme pracovat.

V reprezentaci se ti dařilo i bodově. Čím to, že v klubu zatím nejsi tak produktivní, jak jsou fanoušci zvyklí? 



Na EFT (Euro Floorball Tour) jsem se prosadil dohromady třikrát a jednou z nájezdu, takže to nejsou žádná ohromná čísla. Nicméně s porovnáním s ligovými čísly to jsou mnohem lepší statistiky. Všechno si na začátku musí sednout. Někdy to vyjde super a člověku se daří a někdy to zase potřebuje více času. 

A já tentokrát potřeboval více času. Necítil jsem se nejlépe, dělal jsem spoustu chyb a měl jsem na sobě deku. Byl jsem v takové negativní myšlenkové smyčce. Naštěstí to trvalo jen chvíli, asi dva týdny. Potom jsem si popovídal s taťkou a pár dalšími lidmi, kteří mě znají opravdu dlouho. Myslím, že jsem se s tím vypořádal solidně, nepřestal jsem na sobě pracovat a vím, že teď už to bude lepší a lepší. 


Hraješ za jeden z nejlepších týmů na světě, jak moc je náročná každodenní práce v klubu jako je Storvreta?


Tréninkové nároky od trenéra a od spoluhráčů jsou tady největší, co jsem kdy zažil. Sedí mi to a ohromně mě to baví. Trénujeme s pár výjimkami v podstatě denně. Klade se tu velký důraz na silově kondiční přípravu. Nejvíce bych ale vyzdvihnul psychickou náročnost. Nic se tu neodpouští, jsme na sebe ostří a je tu velká konkurence uvnitř týmu. Říkáme si věci na plnou hubu a nikdo nikdy není spokojený. Je to ta vítězná mentalita, kterou je tady naučil Mika Kohonen, když získal se Storvretou spoustu trofejí. Silná mentalita se tu drží a Mika si na to jako trenér o to více dává pozor.

Už sis zvykl a hlavně poznal nové město?

Zvykl. Jsme s přítelkyní moc spokojení. Bydlíme asi půl kilometru od haly a do města to máme 10 minut na kole. Takže bydlíme na super místě a ještě máme hezký byt. Já toho k životu moc nepotřebuju. Chodím do haly, kde máme posilovnu a pět florbalových hřišť, takže můžu trénovat i individuálně. Doma mám svůj pracovní a studijní koutek, kde se učím a pracuju na svých projektech. 

Ve švédské lize jsou hodně vidět i další Češi, cítíš, že se český florbal postupně dostává na absolutní vrchol? 



Pocity nejsou ve vrcholovém sportu tak důležité, mluvit za nás by měly výsledky. Individuální kvalita našich hráčů se zvedá, o tom jsem přesvědčený. Není to jen o klucích ze švédské ligy. Daří se i klukům ve finské lize. Každopádně tohle se bude hodnotit až po dalším MS. Zatím to vypadá, že jsme na dobré cestě, musíme ale pořád cestu, jak se zlepšovat, protože se zlepšuje i konkurence. 

V Poháru mistrů jste v semifinále, kam se dostal i Tatran. Bylo by případné finále s Tatranem něco, co by bylo pro tebe extrémně speciální?

Bylo, ale ještě tam zdaleka nejsme. Čeká nás extrémně těžký a nadupaný Falun, na který se teď musíme soustředit. Je potřeba se zaměřit pouze na příštího soupeře.