Karel Vacek po premiéře na Grand Tour: Jako když jde dítě poprvé do školy, budu na Giro vzpomínat do konce života

Český cyklista Karel Vacek má za sebou úspěšnou premiéru na závodě Grand Tour. Během letošního Gira d'Italia se blýskl druhým místem v těžké 7. etapě s dojezdem na Gran Sasso po celodenním úniku a také byl jediný Čech, který jeden z nejtěžších závodů na světě dojel. V rozhovoru se Karel vrací mimo jiné k nejhezčím i nejnáročnějším momentům, které zažil. 

Máš za sebou první třítýdenní závod, bylo to ještě těžší, než jsi před závodem myslel? 

Je hodně těžké říct, jestli to bylo těžší, než jsem si myslel, protože jsem neměl žádný obrázek o tom, jak ten závod bude náročný. Závod jsem docela důstojně zvládl, takže náročnost odpovídala mým představám. Bylo hodně brutálně těžkých momentů, ale také byly etapy, které se daly v klidu zvládnout.

Před poslední etapou jsi mi říkal, že máš za sebou pekelné momenty. Mohl bys popsat, co se stalo? 

Poslední týden byl nejnáročnější, protože po volném dni v Bergamu, kdy jsem zrelaxoval a odpočinul si, na mě přišla nemoc. Nějaká chřipka, žaludeční problémy a hlavně zánět na dýchacích cestách, takže hleny, kašel, rýma a bolest v krku. To bylo strašně těžké. Bojoval jsem sám se sebou. Prakticky jsem nespal, takže výkony v posledním týdnu byly jako na horské dráze. Jeden den se mi jelo dobře, druhý den jsem sotva jel v grupetu. Bylo to extrémně náročné, protože v posledním týdnu bylo nejvíce kopců, nejtěžší etapy a ještě do toho nemoc.

Jak moc ti úspěšné Giro pomůže do další práce? I třeba s ohledem na sebevědomí.

Giro mi hlavně posunulo strašně moc práh bolesti. Svůj motor mám teď úplně někde jinde. Nástupy, které mě dříve bolely, mě začínají bolet mnohem později. Mentálně se člověk posune, protože si toho na Grand Tour vytrpí opravdu hodně. Věřím, že po Giru by musely přijít opravdu tvrdé podmínky v závodě, aby mě dokázaly zlomit. Mentálně takový závod posune člověka neskutečně, protože tělo opravdu zvládne všechno. Je to jenom o hlavě, kolik úsilí tělu připustí.

Na sebevědomí budu muset ještě zamakat, protože mi ještě chybí nastavení, že jdu na start s tím, že vyhraju. To bude ještě trvat, ale rozhodně mám větší sebevědomí z pohledu toho, co všechno moje tělo dokáže a snese.

Po druhém místě v 7. etapě jsi říkal, že ti ten úspěch zachránil cyklistický život. Už jsi to naplno dokázal zpracovat? 

Ještě pořád zpracovávám, že jsem dokázal být druhý v etapě závodu Grand Tour, který byl navíc profilově podle mě nejtěžší. Povětrnostní podmínky byly letos v Itálii hodně náročné, takže si myslím, že to byla jedna z nejtěžších Grand Tour v posledních letech. Skoro šedesát lidí odstoupilo, což není málo. To jen dokazuje, jak těžký závod jsem zvládl dojet. Pořád to vstřebávám. Giro mi zachránilo cyklistický život, který chci žít a vždy jsem chtěl. Závod mi potvrdil, že jsem na správné cestě. Druhé místo v etapě byl impuls, že to opravdu jde. 

Věříš, že si tě díky výborným výkonům na Giru všimly elitní týmy? 

Myslím si, že ano, protože věřím, že jsem odvedl dobrou práci. Samozřejmě vždy jde všechno udělat lépe, ale za sebe jsem se svým výkonem spokojený. Jsem ambiciózní a vždy se budu snažit dělat vše pro to, abych dokázal vyhrávat. To ale neznamená, že když do toho dám všechno a nevyhraju, tak se naštvu. To vůbec ne. Do Gira jsem dal ještě více, než jsem si myslel, že dokážu, takže teď se mi bude dobře odpočívat a budou se mi ještě lépe jezdit další závody. 

Byl by to sen, kdybych se mohl v budoucnu posunout někam výše. Jsem optimista a vím, že dobrých cyklistů je hodně a není vůbec snadné se prosadit do World Tour. Sezóna ale ještě neskončila, a když na Giro navážu v dalších závodech, tak by nějaká nabídka mohla přijít. To je teď můj cíl. Udělám vše pro to, abych na konci roku nelitoval, že jsem mohl udělat pro smlouvu ve World Tour více.

Vím o tobě, že si pro sebe všechno podrobně analyzuješ. Jak bys sám sebe ohodnotil na Giru? 

Ohodnotil bych se pozitivně, vůbec bych nečekal, že bych to takto každý den zvládal. I co se týče jídla a dodržování všeho okolo, soustředění, naskočení do úniku. V devatenácté etapě jsem vydržel až do posledního kopce s nejlepšími. 

Hlavně si cením, že jsem to nikdy nevzdal, i když jsem měl nejhorší pocity a nemoc. Všechno jsem dokázal překonat. Vždy si říkám, co by se dalo udělat lépe, ale to vím po závodě a půjdu s tím do dalších závodů. A třeba zkušenosti převedu i do dalších závodů i Grand Tour, pokud ji pojedu. Málokdy se chválím, ale tentokrát si můžu říct, že jsem spokojený a mám klid. Uvidíme, kam se to bude vyvíjet a posouvat. 

Jaké momenty byly nejtěžší?

Určitě časovky, protože jsem jel na časovkářském kole, které nebylo moje. Navíc mělo menší rám s tím, že já používám jiné sedlo, takže jsem posed ladil před úvodní časovkou. Bylo to strašně těžké a strašně to bolelo. Časovky byly noční můry, ale dokázal jsem je všechny zvládnout. 

Klíčová byla 16. etapa po dni volna po Bergamu. Ta byla nejkritičtější, protože jsem byl nejvíce nemocný a sotva jsem se udržel na nohou. Byl jsem jeden z prvních, který odpadl, ale nepřipustil jsem si, že bych nedokázal dojet do cíle. Řekl jsem si, že to vybojuju a musím si toho vážit, protože je spousta lidí, kteří by chtěli být na mém místě a jet závod Grand Tour. Nedokázal jsem vzdát a za každou cenu jsem dojel.

Jaké naopak nejhezčí? 

Rozhodně hned začátek Gira. Bylo to krásné, hodně lidí, atmosféra, kterou jsem poprvé nasál jako závodník. Potom přišla 7. etapa a druhé místo po celodenním úniku, neuvěřitelná etapa. Těžko se mi hledají slova. Další krásná etapa byla 6. etapa v Neapoli. Krásná trasa podél moře, i když to bylo brutálně těžké, tak jsem si užil nádherné prostředí.Musím vypíchnout i den, kdy za mnou přijela přítelkyně a předvedl jsem před ní slušný výkon. Potom samozřejmě Řím, protože jsem v Římě nikdy nebyl. Nakonec jsem si ho projel v balíku. To bylo neskutečné. 

Navíc do toho fanoušci… Co ti dovedou udělat s člověkem. Bez fanoušků by cyklistika nemohla existovat. Je to neuvěřitelný zážitek, když přes lidi nevidíte ani dva metry před sebe. Chci poděkovat fanouškům cyklistiky, protože bez vás bychom nedokázali podávat takové výkony.

Zažil si i momenty, na které budeš vzpomínat celý život?

Na celé tři týdny. Od prvního dne, kdy jsem nacvaknul a rozjel závod. Až do posledního momentu, kdy jsem vycvaknul pedál a Giro skončilo. Člověk je jak houba a všechno nasává. To budou zkušenosti, ze kterých budu čerpat celou kariéru. Rozhodně budu vzpomínat do smrti na druhé místo po dojezdu na Gran Sassu. Věřím, že se na Giro ještě podívám a budu moct využít zkušenosti a už budu znát kopce. První Grand Tour je pro cyklistu jako, když jde dítě poprvé do školy, byl to prozatimní vrchol mého cyklistického života.