Blog Pepy Dostála: Olympiáda v totalitní zemi

31.01.2022

Delší dobu přemýšlím nad zimními olympijskými hrami v Číně. A stále si opakuju, jaký jsem měl štěstí, že jsem byl v době konání letní olympiády v Pekingu (2008) ještě moc mladý, abych vůbec bojoval o účast.

V mém sportu není víc než zlatá olympijská medaile, a proto si uvědomuju, jaký jsem měl štěstí. Štěstí, že jsem nebyl a nebudu součástí olympiády, kterou nedemokratická země zneužívá, aby si vylepšila svůj obraz po celém světě, za což jsem zpětně opravdu rád.

Na rozdíl od jiných jsem kvůli plnění svýho sportovního snu nemusel letět do země, ve který se porušují lidský práva, neexistuje tam svoboda slova a hlavně drží miliony Ujgurů v koncentračních táborech... Můžu mlčet, ale to nechci. Olympionikem jsem totiž pořád, ne jen v době letních her, a proto chci říct svůj názor.

Jsem smutný z toho, že Mezinárodní olympijský výbor svým rozhodnutím udělit pořadatelství Pekingu staví sportovce do nelehký pozice. Kromě sportu musí sportovci řešit dilema, který s přípravou na jejich sportovní vrchol nemá nic společnýho.

Proč si sportovec, který od dětství sní o startu pod pěti kruhy, vůbec musí pokládat otázku, jestli nakonec na olympiádu Číně odletí? Proč si musí stahovat aplikaci, kvůli které riskuje, že mu totalitní režim ukradne osobní údaje? Proč má zavírat oči nad tím, co všechno se v zemi děje? Jen kvůli rozhodnutí MOV, kvůli kterýmu jsou v konečném důsledku kritizováni taky sportovci?

My za rozhodnutí nejvyšších funkcionářů odpovědnost neneseme. Pro sportovce jsou olympijský hry vrcholem kariéry. K jednomu závodu někteří směřují celoživotní dřinu. Buďte prosím shovívaví a nevyčítejte sportovcům, že do Číny odletěli.

Věřte mi, že olympionici nechtějí svými mnohdy až neuvěřitelnými výkony dělat reklamu zemi, jakou je dnešní Čína.